Trpět, abych duchovně rostla?Díky, ale už ne!

Dnešní článek má být odpovědí na otázku, kterou poslední dobou dostávám nejčastěji. A to je otázka: „Proč již nemusíme na naší cestě v duchovním vývoji trpět?“. „Jestli to takhle vůbec jde?“ „A je to vůbec takto jednoduše možné?“.

Častokrát, když vyjdu s touto SVOU pravdou na světlo, tak se mi dostává různých reakcí…od údivu, znechucení až po zděšení. Ráda zde s čtenářem budu sdílet svoji část příběhu a i svůj pohled na věc.

Zároveň čtenáři sděluji, že respektuji, že někdo, to má jinak. Ale také bych chtěla poprosit o otevření se možnosti, že věci můžou být úplně jinak, než si někdy myslíme……

Co to vlastně je koncept utrpení a odkud se bere?

Čeho jsem jsi při své praxi všimla, že lídé, kteří ke mně přichází a prošli extrémními těžkostmi v životě mají často podvědomě přijatá 2 přesvědčení.  A to následující:

„Život má být těžký“

„Musím trpět, abych duchovně rostl.“

Ono není divu, že se sem s těmito přesvědčeními narodíme…..

První přesvědčení často totiž pochází od našich předků, pro které život byl doopravdy daleko těžší než pro nás. Kolikrát byl bojem o holý život – o  základní přežití. Často je přiživováno programováním našich rodičů, nebo prarodičů…kolikrát jste třeba slyšeli: „To víš, život není peříčko.“, „Život není procházka růžovou zahradou.“ a další.

Druhé přesvědčení „Musím trpět, abych duchovně rostl.“, tak to nejčastěji pochází z našich minulých inkarnací. Měli jsme všichni hodně životů, kde jsme toto žili, jako naší každodenní realitu. 

Tento koncept je založený na křesťanství a židovském náboženství. Zde utrpení bylo trestem za hřích. Na základě tohoto, jsme měli šanci si uvědomit, že jsme udělali něco špatně a šanci se poučit a tím pádem dál duchovně růst a být hlavně  přijati a milováni Stvořitelem.

Podle mého názoru, ale již v té době tento koncept byl chybným výkladem Boha (Stvořitele). Stvořitel není trestající, nemusíme si jeho lásku a přijetí zasloužit, je zde vždy pro nás a bezpodmínečně nás miluje. V jeho očích je nám již dávno odpuštěno, často spíše máme problém odpustit sami sobě….

Ono není pak divu, že když jdeme životem od malinka s těmito přesvědčeními, tak i pak náš život podle toho vypadá jako utrpení a příjde nám to tu těžké.

Zhmotňujeme si totiž to, čemu věříme, i když nám to často dříme v podvědomí.

Moje cesta k tomuto poznání  

Rozhodně toto poznání, že utrpení není nutné, a že můžeme žít život s lehkostí, nežiji od vždycky. Ba právě naopak. A tímto poznáním, že to jde i bez toho je hodně hodně let utrpení ;). A neuvěřitelné množství prolitých slz.

Od malinka jsem žila směsici toho, že jsem dokázala být neuvěřitelně optimistická a veselá, hodně se radovala, ale když to přišlo, cítila jsem neuvěřitelnou psychickou a emoční bolest, často jsem i hodně brečela, a to po nocích, aby o tom nikdo nevěděl.

Léta se načítala a tak rostla i různá zklamání a bolesti, hlavně v oblasti vztahů. Až jednoho dne po takovém temnějším období ve velké noční depresi a hlubokém pláči, po takovém, který vychází až ze dna pánve, jsem se začala modlit a prosit Boha, že už nechci trpět, že už toho bylo dost.

Usla jsem asi kolem  4. hodiny ráno a kolem 8. mě probudil telefon, který mi změnil život o 180°.

Již probuzením jsem cítila čerstvý vítr do plachet a do svého života. Úplně jak kdyby se změnila energie. Tímto telefonátem jsem byla pozvaná do UK na krátký výlet. I když jsem tou dobou potřebovala mít vše naplánované a výlet byl do týdne, kupovala jsem letenku a jela….

Za půl roku na to, se odehrálo stěhování do UK. Za další půlrok následovalo objevení techniky EFT, která pročistila můj energetický systém neuvěřitelným způsobem a otevřela cestu k technice ThetaHealing®, která ke mně přišla za dalšího půl roku.

A ThetaHealing® mě  umožnil si tato limitující přesvědčení uvědomit a i si zvědomit to, jakým způsobem ovlivňují a formují můj život. Teprve pak jsem je mohla změnit a vyléčit s tím napojené další problémy.

Můj minulý rok

Nyní slavím první výročí objevení techniky ThetaHealing®. Díky ní, jsem svůj uplynulý rok, již prožila jinak. Nejde o to, že náš život by měl být jak na růžovém obláčku. Nikomu zde  nenabízím ani zkratku k osvícení, nebo život úplně bez bolesti.

Oni tady vždy pro nás budou výzvy a věci k naučení, ale můžeme je zvládat s lehkostí a nadhledem a s tím, že zůstaneme vycentrovaní. V každém okamžiku si můžeme vědomě zvolit na dané situace reagovat úpně jinak, než kdykoli předtím. A hlavně v napojení na Stvořitele. A tohle vše pořád stojí práci na sobě.

Samozřejmě, že někdy ještě nyní příjde do mého života bolest, nebo slzy, ale už vím, že jsou to ještě nevyřešená zranění ve mně.

Tato bolest není produktem toho, že v podvědomí držím přesvědčení, že zde musím trpět, nebo že život má být těžký. Tato bolest tu přirozeně je, na základě mých zranění, ale neslouží mi jako prostředník k růstu.

Díky thétě  se čím dál více učím, že i když jsem zraňována, tak můžu zůstat ve svém středu a na vše se kouknout se soucitem. Každý den si volím žít v napojení na Stvořitele a dívat se na svět i na sebe více a více očima Stvořitele. Potom je život opravdu o dost jednoduší! A tuto schopnost máme v sobě všichni. Již kdysi dávno jsme všichni toto žili,  jen jde o to si rozpomenout……

Je na čase se vzdát starých paradigmat. Uvědomit si, že vše je možné. Vzpomenout si na to kým doopravdy jsme. Je na čase se opět začít plně a vědomě spojovat s energií Stvoření a i s ní pracovat a tím vnést do svého života novou kvalitu. Navíc nynější změny na planetě Zemi a zvedající se vibrace planety Země tomu jedině nahrávají ;).

S láskou

Lucie

.

Save

Save