Předchozí rok byl pro většinu lidí jedním z nejtěžších a nejnáročnějších vůbec. Pro mě přesně naopak. Možná to bylo tím, že jsem z předchozích 7 let měla poctivě napracováno a pročištěno a možná i tím, že jsem ukončovala jeden z mých životních nejnáročnějších sedmiletých cyklů. Poslední rok pro mě byl plný zázraků a velkých posunů,které popisuji ve svém posledním  ebooku Rok zázraků aneb život s thétou.

Rok 2016 mi přinesl i hodně vhledů, které se do ebooku nevešly, tak jsem se rozhodla napsat tento článek. Zde máte moje 3 vhledy, které mi přinesl rok 2017 a které mi velmi zjednodušily život. Věřím, že vás inspirují.

1. Iluze o separaci – oddělení

V mém životě se v různých obměnách prolínalo téma separace-oddělení. I píši tento bod jako první, protože myslím, že pro mě byl nejzásadnější. Proto jsem ráda, že jsem konečně po 35 letech života prohlédla za tento závoj iluze jakou separace (oddělení) je. Konečně jsem si pořádně zvnitřnila a dopochopila to, že nikdy nejsme oddělení od ničeho a nikoho.

Kolikrát to tak v našem životě cítíme, ale je to jen iluze. Vždy jsme se vším spojeni a separaci cítíme pouze ve chvílích, kdy si ji sami dobrovolně zvolíme. Je to naše volba a ať ji děláme vědomě, nebo nevědomě, tak má vždy společný aspekt a to je ten, že nám způsobuje bolest.

Naše spojení s božským principem je zde pro nás bezpodmínečně a vždy k dispozici, je na nás abychom se s ním spojili. Tento božský princip je v nás samých a ve všem kolem a i ve všech lidech. Je jen na nás jak moc se mu otevřeme. Pokud se mu otevřeme, tak už se nikdy necítíme sami.

S čím se často setkávám při práci s klienty a s čím jsem se musela sama vyrovnat ve svém vlastním životě, byl pocit separace od vlastní rodiny a i hluboká bolest z odchodu milovaných lidí z fyzického světa.

Velkou úlevu mi přineslo pochopení, že naše vztahy můžou skončit ve fyzické realitě, ale neznamená to, že jsme od našich milovaných zesnulých odděleni. Jen náš vztah nabývá jiné formy a podoby, která neznamená to, že jsme od sebe odděleni. Často se nám pak i od nich z duchovního světa dostává podpory, nebo se i stávají našimi duchovními průvodci.

Díky thétě jsem i pochopila, že rodinné vazby a i láska v rodině jsou zde bezpodmínečně a vždy, akorát někdy je přes vlastní nebo rodinná traumata a drama nevidíme. Rodiče vždy milujou svoje děti, jen my jako děti kolikrát máme jinou představu o tom, jakou formou by ta láska měla přicházet, často nám to jako dětem příjde nedostatečné a lásku od rodičů nám blokuje představa a očekávání jaký by rodič měl být. Pak si myslíme, že rodič nás odmítá, ale ve skutečnosti odmítáme my jeho. Sami si volíme oddělení místo napojení.

Díky tomuto pochopení a i přepragromování vlastního vnitřního světa pomocí théty na to, že je pro mě možné přijímat lásku a podporu rodičů, že je pro mě možné být přijímaná bezpodmínečně a že je i možné být napojená na lásku rodičů se moje vztahy k rodičům za poslední rok otočily o 180°.

2.Láska a zdravě nastavené hranice jako klíč ke svobodě

Dalším vhledem bylo to, jak souvisí bezpodmínečná láska s nastavením hranic a následně jakou svobodu nám to dává, pokud jsme schopni je na základě lásky nastavit. Ona bezpodmínečná láska totiž zahrnuje i bezpodmínečnou lásku k sobě. A takováto sebeláska se stává přirozeně ukazatelem toho, kde leží naše zdravé hranice. Sebeláska je takovým barometrem hranic.

Je velký rozdíl mezi bariérou a hranicí. Věřím, že hranici vytyčuje právě láska a to bezpodmínečná, jak sám/sama k sobě, ale i k druhému. Není krásnější a svobodnější pocit, než když s láskou v srdci, bez toho aniž by vám ho otrávil vztek nebo zášť někomu koho milujete, dokážete říct: „Ne tohle mi nevyhovuje.“ „Tohle mi už nedělej.“ „Potřebuji věci jinak.“

V tom pak je respekt k sobě samému i k druhému a i vážení si vztahu a žití  PRAVDY. Protože pokud děláte něco pro druhé, ale zraňujete tím sebe, nebo to děláte na úkor sebe, nebo z povinnosti tak ať vědomě, nebo nevědomě ve vás roste vztek na danou osobu, vztah, ale i  na  sebe sama, že to dopouštíte a postupně tohle schéma ničí, otravuje a zabíjí váš vztah a lásku.

Určitě, když se na toto nacítíte, tak pocítíte, že když pácháte násílí sami na sobě, tak pak láska je ta tam a vaše svoboda trpí pod pokličkou strachu ze ztráty milované osoby, nebo strachu že ji zraníte, nebo dokonce pod pokličkou schémat „co se sluší“ nebo „co se má“. Jedině ve svobodě může láska volně proudit a obě zúčastněné strany růst a prospívat. A i cítím, že opravdová láska přirozeně umožňuje svobodu. Jsou to 2 propojené nádoby.

3. Božské načasování

V roce 2016 se mi opět vrátila víra v božské načasování a důvěra v to, že se vše děje pro naše největší dobro a přesně v ten správný čas. Pocit že, se vše děje pro naše nejvyšší dobro jsem v sobě měla od vždycky. V posledních letech, ale následkem hodně bolestivých událostí spíše v hlavě než v srdci.  Za poslední rok se tenhle pocit spustil až na dno mojí duše a srdce a úplně se vsákl do každé buňky mého těla.

Zkušenost roku 2016 mi ukázala, že čím je pevnější naše víra v to, že jsme v bezpečí a univerzum se o nás stará a jistí nás ze zadu, o to více se nám toto manifestuje z vnějšího světa.

Došlo mi, že některé věci prostě neuspěcháme a čím více tlačíme na pilu, tím se kolikrát od vytouženého cíle vzdalujeme. A vše nás stojí více energie. Země prochází do další fáze transformace a ve funkčnosti pokračují jen věci, které děláme ze srdce, protože je milujeme a dělají nám radost. Fungují věci, které děláme bezpodmínečně a dělali bychom je i zadarmo.

Za poslední rok jsem vypozorovala na svém životě a i na životech ostatních, že pokud vycházíme z toho, že prostě něco chceme, zatěžujeme naše sny ambicemi, nebo je primárně děláme pro peníze, tak nás to od vytoužených snů vzdaluje, byť přesně víme co mámě dělat a to co děláme je s námi v souladu.

Pokud jste zažili těžký a opravdu temný rok 2016, tak nezoufejte.  Z vlastní zkušenosti vím, že před tím než kolikrát život nabere pozitivní směr, předchází doba nejtemnější a plná beznaděje. Je velmi pravděpodobné, že právě tímto se dostáváte do souladu s vaším božským načasováním.

Teď zpětně vidím, že věci, které se mi udály v letech 2013-2014, kdy se mi veškerý známý svět rozpadal na cimpr campr, měly hlubší smysl. V těchto letech jsem zažívala rozpady jednotlivých vztahů, problémy v rodině, i rozpad komunity do které jsem patřila, ztrátu práce, finanční problémy, i zmatek ohledně mých duchovních učitelů, kterým jsem hodně let důvěřovala.

Tohle vše mi způsobovalo téměř nesnesitelnou bolest. Zpětně to vidím jako dokonalou práci univerza.  A vlastně čištění a odklízení cesty pro to abych mohla dělat přesně to, co mám doopravdy dělat, žila přesně tam, kde mám žít i způsobem jakým mám žít a s tím správným partnerem, se kterým mám žít. Takže neklesejte na mysli, vše je součástí vyššího dokonalého plánu a vede nás k opravdovosti a lásce.

Zároveň jsem v roce 2016 docenila to, jak je důležité mít víru a nepřestávat se snažit jít za vytouženými sny. Tak také nepřestávejte věřit a pokračujte krůček za krůčkem k vašemu vysněnému životu. Pokud vytrváte, určitě tam dojdete!

S láskou a přáním všeho krásného v roce 2017

Lucie

Save

Save

Save

Save

Save

Save

Save

Save