Kdy se uzdravím?

Často dostávám otázky: „Bude mi stačit jenom jedna terapie?“ „Kdy se uzdravím?“ „Pomůže mi ta a ta technika tak, abych se zbavil/a svých problémů už jednou pro vždy?“ Nejdříve mi na té otázce ani nepřišlo nic zvláštního, ale když jsem jí začala dostávat častěji a častěji, vedlo mě to k zamyšlení, co se to vlastně děje.

Protože z nějakého důvodu, mě samotnou by ani nenapadlo se takto ptát. A ani jsem se nikdy takhle svých terapeutů neptala. Zároveň cítím, že je naprosto v pořádku, že to někdo má jinak.

Musela jsem použít nacítění se na druhou stranu, na to, jak to může pro někoho být a být cítit, tyto věci ohledně alternativní terapie a života vůbec. Po chvíli, mi už ty otázky zase nepřišly tak zvláštní, protože prostě všichni toužíme po štěstí a úplném zdraví a co je pro většinu lidí důležité je mít záruky, pocit jistoty a kontroly.

Často za tím může být i pocit, že člověk už zkusil opravdu vše a ztratil víru, že mu může něco pomoci, přitom nějaká jeho část hluboko dole stále touží po vyléčení.

Pravda je taková, že na tyto otázky neumím odpovědět. Protože:

1. Vztah terapeut – klient je tanec spolupráce

Spousta lidí má pocit, že léčitel je od toho, aby mávl kouzelnou hůlkou a tím zbavil klienta všech problémů, bez toho aniž by klient musel něco pro to také udělat. Ale je to jak se vším. Tato práce je 50:50. Léčitel poskytne určitou techniku léčení, ale je vždy i na klientovi, kam až léčení pustí, jak je ochotný se podívat upřímně sám do sebe a jak daný proces přetaví do svého každodenního života. S tím mu už nikdo jiný než on sám nepomůže.

2. Terapie jako prostředek ke změně

Ten, kdo musí udělat změnu, je hlavně klient. Nikdo ani nic to za něj neudělá. Terapie jsou zde jako prostředek „vozítko“ ke změně. Je to jako kdybyste věděli, že v kuchyni leží chleba, máslo a nůž, ale umírali o pokoj dál v hladu, protože se prostě nezvednete a nedojte si namazat chleba s máslem.

3. Kontrola a jistota jsou iluzí

Vím, že jediné co je v životě jisté, je to, že jistotu nemáme nikde a v ničem a to ani nad naším duchovním růstem a vývojem. Pokud máme pocit jistoty, žijeme iluzi. Z vlastní zkušenosti – čím méně kontroly, tím více života.

V duchovním růstu a osobnostním rozvoji, jde i o to pouštět kontrolu a nahradit ji důvěrou, že se vše děje pro naše nejvyšší dobro, že je o nás vždy postaráno a tím se i přibližovat opravdovému životu, Žití a Bytí. Proto, ani přesně nelze odpovědět na dané otázky. Odpověď, by byla jedině dáním falešné jistoty, v podstatě lží a iluzí.

4. Odpovědi leží hlavně uvnitř nás

Jé dobré i přijmout fakt, že nejlépe víme my sami, co a kdo nám pomůže. A i v jaký čas nám to pomůže. Odpovědi leží v nás samotných. Jen jsme od malinka zbavování schopnosti naslouchat vlastní intuici a i si někdy zvykneme na to, že je nám říkáno, co máme dělat.

Určitě sama dokážu intuitivně odhadnout, jakou terapii a pro koho zvolit, ale největší radost mi dělá, pokud klient se na tyto věci dokáže nacítit sám.

Ráda bych zde sdílela jednoduchý tip na to, jak se rozhodnout. Tento tip pochází z Access Consciousness tzv. Přístupu k vědomí a spočívá v tomto: Co je lehké, je pro nás pravda.

Pokud se sami zeptáte např. „Mám jít na terapii théta?“ A pocit, který se u toho dostaví, je lehkost, nebo pocítíte, že vám to rozsvěcí svět a cítíte expanzi místo stažení, je to pro Vás teď to pravé. Ale i tohle „cvičení“ někdy vyžaduje trochu cviku.

Můžete se i zeptat:

Jak bude můj život vypadat za 1 rok, 3, 5 když půjdu teď na…….?

Nebo bývá snazší se na to podívat odosobněně a globálně:

„Jak bude Země vypadat za 1 rok, 3, 5 když půjdu teď na…….?

Když se takto ptám, tak dostanu buďto světlem prosvětlený obrázek Země, nebo sebe sama a pocit expanze. V druhém případě, když daná věc není pro mé nejvyšší dobro, tak obrázek zšedlý, unavený a mdlý.

5. Co přináší opravdové výsledky je vytrvalá a soustavná práce

Je to i tak, že někomu na stejný problém stačí 1 terapie a druhý člověk potřebuje 10, třetí 30, nebo kombinaci více technik. Všichni jsme individuální. Pokud se však nepodaří problém zpracovat ke spokojenosti klienta po jedné terapii, nebo použitím určité techniky, znamená to, že problém má pravděpodobně více vrstev a je potřeba systematičtější práce.

Na co se ještě často zapomíná, je veličina času. Všichni ve svém životě dojdeme přesně na místo, kde máme být – ať už jde o zdraví,  vztahy, nebo hojnost. Někde hluboko v sobě i cítíme, jak to bude vypadat, cítit, co budeme dělat a jsme nervózní, že už to není TEĎ.

Proto i někdo k překonání svých problémů potřebuje času více, aby cestou ještě pochopil, co pochopit má. Aby „až to příjde“ na to byl připravený a naplno si to dokázal užít a využít pro prospěch svůj i ostatních.

Pokud např. máme problém s nedostatkem financí a nedaří se nám daný problém překonat, tak pořád máme ještě lekce k pochopení a kdyby hojnost přišla z ničeho a najednou, tak by se mohlo stát, že nakonec svojí nepřipraveností, bychom o ni stejně přišli. Nebo by to mohlo v nějakém směru uškodit nám, nebo i druhým.

Co napomáhá jakýmkoli posunům, je určitě pravidelná meditační praxe, nebo každodenní uvnitřňování. O co jsme více sami v sobě, o to více víme, co doopravdy chceme.

Hlavně víme, co chce naše pravé JÁ a  ne naše ego, což nám zkracuje cestu k vysněnému životu v lásce, klidu, míru, zdraví a hojnosti.

S láskou

Lucie